Výprava za původními superpotravinami z Peru II.

Přečtěte si již druhý díl reportáže z výpravy za peruánskými superpotraviny. V prvním díle  jsem byl na návštěvě u zpracovatelů tradičních peruánských superpotravin jako je Maca nebo plody Lucumy. Tentokrát jsem se vydal do džungle, abych zjistil, jakým způsobem se v Peru pěstuje kakao. Cesta ke kakaovým plantážím byla pro Evropana poněkud krkolomná, ale návštěva u farmářů stála za to.

Plán peruánské cesty

S tvorbou programu cesty do Peru jsem začal několik týdnů před odletem. Počítal jsem s tím, že některé nové možnosti se ukáží až během pobytu v Peru skrze „náhodná“ setkání a kontakty přímo na místě.

Stěžejní pro mě byla komunikace s několika Peruánci, kteří umí anglicky a mohou mě propojit s místními farmáři se záměrem od nich odebírat superpotraviny. Vznikl plán, jaké farmy a procesy výroby navštívit, kdy je vhodná sezóna na konkrétní plodiny nebo i to, jak se k farmářům nejlépe dostat.

Spousta míst je velice daleko od letiště, často jsou těžko nalezitelná a položena v divoké přírodě bez značených cest. Nakoupil jsem proto letenky do několika různých částí Peru – Limy, Cusca a Tarapata, které sloužili jako výchozí body mých cest za farmáři.

Dobrodružná cesta za kakaovými boby

Půldenní cesta do džungle za farmáři a zpracovateli kakaových bobů začala brzkým ranním odletem z metropole Limy do Tarapota. V těchto oblastech s angličtinou příliš neobstojíte, proto jsem byl rád, že se mnou cestuje rodilý peruánec.

Cesta do džungle byla strastiplná a dopravit se tam obnášelo několikero druhů dopravních prostředků – taxi z letiště na hotel, tricykl (něco jako motorka, ale třímístná se třemi koly), další taxi, tricykl, motorku, další taxi, loď přes řeku, tricykl a poté ještě chvíli po vlastních.

Zajímavostí je, že vzhledem k dlouhým vzdálenostem fungují taxi spíše jako hromadná doprava a jezdí pouze určitých trasách, ze které nechtějí uhnout. Často se tu stává, že v taxi pro pět lidí jede lidí devět, navíc se všemi jejich zavazadly.

Kakaová plantáž - pěstování

V malé vesničce nás přivítal majitel z jedné plantáží, který hned za svým domem měl také místo pro zpracování kakaových bobů. Nejprve jsme se šli podívat na farmu, která byla asi 10 minut za vesničkou. Měla rozlohu několika desítek hektarů a byla krásně udržovaná, i když stále uprostřed divoké přírody a plně v jejím souladu.

Do těchto částí se člověk nedostane jinak než pěšky, nemůže zde tedy dojít k žádnému znečištění oleji ani jinými nepřírodními látkami. Díky původní odrůdě Trinitário a Criollo bobů, o které se již generace starají tradiční metodou pěstování, má farma i certifikát organic.

Farmáři nechávají stromy divoce růst do výšky maximálně 4 až 5 metrů, aby se všechny kakaové boby daly při sklizni pohodlně sbírat. Spolu s kakaovníky rostou také kokosové palmy, banánové palmy a další stromy. Toto společenství vytváří přirozenou a původní harmonii rostlin, které si navzájem poskytuje stín ale i živiny například skrze kompost, který vzniká z popadaných listů a plodů ostatních stromů.

Kakaové stromy mohou mít stáří i desítky let a buď nové rostou samy, nebo farmáři průběžně vysazují nové, když staré již uschnou.  

V příštím díle reportáže se můžete těšit na vyprávění o tom, jakým způsobem se kakaové boby sklízí a zpracovávají.