Rozhovor: Raw jako začátek nové cesty

Dnes jsem měla tu čest vyzpovídat Lucii, Honzu a Lenku z Vitalvibe, kteří praktikují raw veganství již několik let. Povídali jsme si o jejich cestě k raw, kterou bych vám chtěla zprostředkovat.

Lenka je studentkou Masarykovy univerzity, aktivně se zajímá o raw stravování, posilování a design. Lenka je na rozdíl od Honzy a Lucie teprve na začátku. Zajímalo nás u Lenky, jak s raw začít, které potraviny jsou vhodné a proč si tuto cestu zvolit.

Honza a Lucie jsou majitelé Vitalvibe, kteří praktikují raw veganství již několik let, oba se zajímají o zdravý životní styl a jógu. Honza nám ukázal, jak raw změnilo jeho tělo a také to, že díky raw stravě je možné se cítit lépe a uzdravit se. Lucie raw stravu vidí jako svoji cestu a klíč k vědomému životu, který ji posunul až k přechodu na pránu, o kterém se více dozvíte v článku.

Pamatuješ si své první setkání s raw stravou?

Lucie: Mé první setkání bylo na Yoga Teacher Training na Bali, kde raw food bylo součástí kurzu. Nevěděla jsem, co bych si pod tím měla představit, a i po nastudování slovníku, jsem si nebyla jistá, co to vlastně znamená. Tenkrát mi bylo řečeno, ať si představím, že raw food jsou saláty. Byla to pro mě nová realita.

Honza: Mé první setkání bylo před sedmi lety o prázdninách na ostrově Bali, kde jsem se dozvěděl, že něco jako raw stravování existuje a s velmi nezdravým způsobem života jsem skočil do 100% raw stravy. Samozřejmě pro mé tělo to první dva až tři týdny byl velký šok.

Lenka: První setkání s raw stravou mě potkalo před třemi lety, když jsem četla internetový recept a článek o tomto způsobu stravování.

Co tě přesvědčilo začít s raw stravováním?

Lucie: Přesvědčila mě vlastní zkušenost, to jak jsem se cítila a do jakých stavů vědomí jsem se otevřela díky raw food. Byl to další z klíčů k vědomému životu.

Honza: Hlavní impuls byla chuť se změnit, jelikož jsem ve svých 25 letech vážil 93 kg a cítil jsem se velmi unavený a nezdravý. Díky informacím od Lucie a okolí jsem zjistil, že raw stravování přináší mnoho benefitů a já měl možnost se zbavit všech odpadních látek ve svém těle. Také jsem zhubl během prvních 2–3 měsíců 23 kg.

Lenka: Nejdříve jsem zkoušela různé druhy stravování například i detoxikaci na šťávách, ale nejvíce mě přesvědčil Raw festival, kde jsem viděla, jak jsou lidé šťastní, plní života a přitom mají spoustu energie a to nemusí tolik jíst. Tedy vlastně ano, pokud jste na raw stravě jíte opravdu hodně, ale je to velmi přirozené. A samotná přirozenost mě v tomto druhu stravování zaujala nejvíce. Konečně jsem svému tělu dávala to, co jsem cítila za přirozené a co po mně tělo vyžadovalo.

Dodržuješ 100% raw stravování, nebo jsou nějaké výjimky?

Lucie: Aktuálně jsem přešla na pránu, což znamená, že nejím, ale jen piji a přijímám energii přímo ze zdroje, vůní a barev. Tento stav trvá necelý měsíc a přijímám ho jako cestu do přirozenějšího bytí.

Honza: První rok jsem byl velmi ortodoxní, ale poté jsem si uvědomil, že je v pořádku si dát něco vařeného. Dnes jím to, co cítím, že je pro mé tělo dobré, a kdybych měl vyjádřit míru do jaké dodržuji raw, řekl bych, že je to stále 95 %.

Lenka: Nemohu říci, že bych byla 100% raw vegan, jelikož jím i krémové polévky. Myslím, že i zásadní problém je u oříšku, které často bývají tepelně zpracované a někteří lidé se tím nechají napálit. Zde vidím největší problém v tom, že v tom, že pro „raw označení“ neexistuje legislativa.

Mohl/a bys nám říct, jak se od té doby změnilo tvé zdraví a tvé tělo?

Lucie: Pro mé zdraví to byl velký detox, obzvlášť se spojením s pranajámou. Už předtím jsem byla vegetarián, tudíž se moje fyzické tělo tak nezměnilo.

Honza: Zhubl jsem, měl jsem spoustu energie a neměl jsem žádné zdravotní problémy.

Lenka: Nejvýraznější změnu vidím především ve vnímání chutí a výrazně rychlejším trávením. Například jsem nemohla jíst papriku, nebo houby a teď je mám opravdu ráda.

Kdy je podle tebe nejvhodnější začít s raw stravou a proč?

Lucie: S ohledem na roční období je to jaro a léto, kdy tělo přijímá lehčí a energeticky studenější stravu. Nebo když je člověku dobře a chce se cítit ještě lépe, nebo naopak špatně, ale má vůli se změnit a cítit se dobře. Pokud ale zažíváme velký stres, nedoporučuji dělat tak velkou změnu, protože i samotný stres a krize je velká změna, která přináší nové věci a zároveň opouští ty staré.

Honza: Kdykoliv, když člověk cítí, že je to pro něj životní cesta, nebo mu nevyhovuje jeho styl stravování, nefungují mu léky, nebo chce udělat restart. Důležité je si uvědomit, že i jídlo nám může být lékem, ale chce to pevnou vůli a nezačít se stravovat stejně jako předtím. Minimální doba pro takový restart je několik týdnů, nejlépe několik měsíců. Rozhodně bych to doporučil každému jako způsob detoxikace.

Lenka: Kdykoliv a postupně. Nejvhodnější obdobím je určitě jaro, protože je teplo a vše v přírodě ožívá.

Máš nějaké oblíbené potraviny, popřípadě recepty?

Lucie: Nejoblíbenější je pro mě udělat si velký salát a dobrý dresing, také miluji raw sushi. Ale celkově bych řekla, že miluji všechno jídlo, jeho vůně a barvy. Aktuálně jídlo odděluji na hmotu, chuť a vůni, která mi dodává energii. Hmotu již nepotřebuji, ale samozřejmě neříkám, že už nikdy nebudu jíst. Chuť mi způsobuje příjemné energetické vlny. Když toto začneme vnímat, tak nepotřebuje takové extrémy, jako jsou průmyslové potraviny.

Honza: Mám jich spoustu. Teď si připravuji obvykle zelený koktejl ze směsi zelených super potravin, MSM prášku, domácích jablek, banánů, proteinu, baobabů a dalších probiotických látek. Na Bali si připravuji hlavně čerstvé potraviny, mladý kokos, papáju a podobně.

Lenka: Moje nejoblíbenější potraviny jsou oříšky, banány, houby a klíčené potraviny.

Je dle tvého názoru lepší postupná změna jídelníčku, nebo radikální přechod k raw?

Lucie: To záleží na člověku, jeho zázemí a i zázemí sám v sobě. Pokud jej mám sám v sobě, doporučuji radikální změnu, jelikož když se posunu o takový kus cesty a vždy se vrátím zpět, moje zkušenost je větší. Kdybych to měla vyjádřit kroky, tak když se posunu o pět kroků dopředu pomocí radikální změny, tak se vrátím jen o tři zpátky a ty dvě pomyslná políčka mám za sebou. Pokud přecházím postupně, dostanu se pět kroků dopředu, tak se vždy vrátím o čtyři kroky zpátky, jsem na prvním políčku.

Honza: Jak pro koho, pro mě byla lepší radikální změna, jelikož bych se do toho tak nevžil a neužil si tu energii tak rychle. Přechod na raw vyžaduje svůj čas, takže tu jsou různé cesty a každý z nás si musí vyzkoušet, co mu vyhovuje.

Lenka: Jak pro koho, záleží na naší fyzické aktivitě a prostředí ve kterém žijeme a pracujeme. Lidé s kancelářským povolováním jsou schopní vydržet celý den na šťávách, naopak lidé co mají velký výdej energie, by si měli nechat poradit od odborníků, jak doplnit energii.

Kde hledáš inspiraci k vaření?

Lucie: Jelikož jsem si prošla hodně kurzů a pracovala jsem jako „rawchef kuchařka“, tak jsem si hodně raw food kuchařek načetla a zároveň jsem měla možnost pracovat s úžasnými lidmi z celého světa, kteří mě velmi inspirovali a předali mi spoustu nových informací a jejich zkušeností. A v tu chvíli, kdy je toto tvojí součástí, tak už si s tím vším jen hraješ.

Honza: Za začátku to byly videa na internetu a lidé kolem mě, teď se řídím svým tělem.

Lenka: V poslední době se inspiruji především na facebookových skupinách, jelikož mě často nezaujme kombinace surovin, nebo mi naopak některé suroviny chybí.

Myslíš, že je raw stravování vhodné pro kohokoliv?

Lucie: Řekla bych, že pokud někdo cítí, že je to jeho cesta, tak ano. Těchto cest je spousta a je na každém, kterou z nich si vybere.

Honza: Krátkodobě rozhodně, dlouhodobě to závisí na způsobu života, prostředí a konzistence těla jedince. Jako způsob detoxikace je to ideální.

Lenka: Ano, i pro lidi co se stravují nezdravě, je to vhodné. Nikdy není pozdě začít s touto změnou. Je to cesta, na kterou se každý může napojit. Tento styl je pro každého, kdo chce jíst to, co chce a neomezovat se.

Děkuji za rozhovor