Rozhovor: Skutečně úspěšný Jan Petr Noah

Můj příběh začal před 32 lety, když jsem se narodil. Vyrůstal jsem v typické české rodině. Základní, střední, vysoká škola. Házena (1. liga). Moje důležitá transformace nastala zhruba v 25 letech, kdy jsem se z tohoto typického českého kolečka, které jsem vnímal jako běžný život, posunul do úplně jiné úrovně, která byla těžko uvěřitelná pro mnoho lidí tady v Čechách.

Již dříve jsem měl vše, co jsem chtěl. Materiální hojnost, peníze, volnost – podnikání online, které mi umožňovalo pracovat odkudkoliv na světě. Moje transformace mi však otevřela úplně nové obzory.

Zaprvé to bylo to, že jsem kompletně změnil stravu, kdy jsem z typicky české stravy – bůček, pivo a klobásy – přešel na 100% raw food stravu, organic, kde nebyl žádný kompromis.

Zároveň jsem začal cvičit jógu a začal úplně jinak přemýšlet o věcech, které mi do té doby připadaly, že mě baví. Zjistil jsem, že mě nenaplňují.

Touto transformací jsem prošel v 25 letech na ostrově Bali. Když jsem se pak vrátil zpátky do ČR, viděl jsem, jak moc velký skok to je pro všechny lidi kolem mě. Spousta z nich si myslelo, že buď umírám (kvůli tomu, že jsem shodil 23 kg tuku za 2 měsíce), nebo že jdu úplně špatným směrem.

Takže to byla pro mě největší transformace, co jsem si prožil a od té doby ji žiji a každým dnem a rokem mám pocit, že se mi rozšiřuje ještě dále.

Janova 2 měsíční transformace

Impuls pro mě tehdy byla informace, že je možné něco dělat jinak. A ta informace je od té doby pro mě toto: šířit radost mezi lidi. A také, že je možné žít i na 100% nevařené stravě, být zdravý a zbavit se všech problémů, ať již zdravotních či psychických. Vyzkoušel jsem to a fungovalo mi to, takže jsem v tom pokračoval a rozvíjel se tímto směrem tak, jak mi to do života přicházelo úplně samo.

Byl jsem spokojený, rozhodně ano. Já jsem většinou v životě byl pozitivní člověk, ale nepochybně, když jsem se teď díval na nějaká videa, která jsem natáčel před tím, než jsem si toto prožil, tak jsem nebyl šťastný. Jak z mého výrazu, chování nebo vyjadřování, vnímám to, že jsem asi nebyl tak šťastný – ale nikdy jsem si nestěžoval, že by byl život špatný, nebo že by se ubíral špatným směrem. Takže nemohu říct, že bych byl nešťastný, ale rozhodně mě to nyní v životě naplňuje mnohem více než tehdy.

Všechno je možné!

Úspěch znamená, že mám ze všeho, co dělám, radost a lidem kolem mě to něco přináší.

To je pro mě největší úspěch – když dělám, cokoliv co dělám, s radostí a naplněním.

Životní priority se mi od doby mé transformace hodně změnily. Tehdy pro mě bylo hodně důležité materiálno – peníze, statky, finanční zajištění apod. Od té doby, co jsem se změnil, jsem pochopil, že tyto věci přichází v životě úplně sami, pokud je tomu člověk otevřený – a je pro mě mnohem důležitější mít radost z toho, co dělám a vidět, že to má pro mě nějaký význam. Mnohem více nyní vidím naplnění v sebe rozvoji, v učení se nových věcí a v posouvání věcí dopředu.

Inspiraci beru hodně z internetu, kde mě inspirují různé dokumenty či zajímavé filmy, a také od lidí kolem mě. V Čechách je čím dál více zajímavých lidí, ale také je to pořád hodně inspirace ze zahraničí. Také mě hodně inspiruje příroda. Když člověk jde do přírody, napadá ho hodně věcí a nalézám tam mnoho inspirace, kterou bych jinak nedostal.

Energii mi dává každá věc, která mě baví, takže se mi to hodně vrací, protože v životě dělám z 98 % věci, které mě baví. Hned se mi to tedy vrací v té energii z těch věcí, které dělám.

Rozhodně jsem si opět uvědomil, že vše je možné. Když člověk potkává lidi kolem světa a poslouchá jejich příběhy, tak si uvědomí, že nic není nemožné. A každý ten příběh je tak unikátní, že otevírá člověku úplně novou cestu.

Na cestě jsem potkával mnoho pozitivních lidí, jejichž přístup k životu a nadšení do něj, jsou neuvěřitelné.

Cestování je pro mě stále důležité, ale už ne tak, jak bylo, než jsem si uvědomil, že kdekoliv kde jsem, tak je to prostě boží! Protože je to o mně. Ne o tom místu. Ale o mně a jak k tomu místu, kde jsem, přistupuji. Takže když jsem v parku, kde nyní sedíme, je to pro mě krásné. Není ani tak důležité cestování jako takové, jako prožitek místa, kde člověk teď je.

Hmm! Myslím, že nemívám negativní emoce. Co může vyvolat negativní emoce, jsou lidé okolo mě, které zaprvé už nevyhledávám, a zadruhé, když už jsem v takovém prostředí, tak jejich stěžování si, řešení negativní věcí apod., nepřijímám do své reality. Takže si myslím, že mám minimum dnů, kdy bych prožíval nějaký splín nebo velký propad – protože mě to nenaplňuje – a to mě nebaví!

Mám určité rituály. Každé ráno si zacvičím – je to částečně jóga, částečně dechová cvičení a částečně mám své mantry, takové afirmace, které mě každý den startují již od rána.

Takže tím začínám svůj den. Někdy je to 5 minut, někdy půl hodina, někdy hodina. Záleží, jak to ten den cítím.

Dále si dám snídani, a pak začíná můj běžný den, kdy pracuji nebo jdu někam ven, nebo něco tvořím. Na oběd a na večeři mám obvykle nějaké smoothie nebo salát.

Snažím se také chodit spát v určitých cyklech. To znamená, že když mám cyklus např. kolem 10 hodiny, a pak až kolem 12, tak se snažím vždy chytit ten první cyklus, anebo pak až ten další, kde mám dobrý spánek na to, abych se opravdu vyspal a mohl ráno o půl 7 krásně vstát.

Rozhodně jsem měl vizi dělat něco jiného, než jsem dělal do té doby před vznikem Vitalvibe. A rozhodně to bylo něco s lidmi a s fyzickými věcmi. Do té doby jsem dělal hodně online věci; všechno na internetu, bez reálných lidí – ať v rámci spolupráce, tak v rámci toho, co jsem těm lidem přinášel. Takže jsem už x let před tím měl chuť dělat něco pro reálné lidi, ale rozhodně to nebyla vize toho, kam se to až nyní dostalo. Tato vize přišla až s tím, když jsem viděl, kam to všechno můžeš směřovat, jak to může být velké.

Tam je to na několika úrovních. Když vidím negativní věc u někoho mého blízkého nebo někoho s kým spolupracuji apod., tak nemám problém do toho vstoupit a zkusit pomoct tomu člověku tu věc otočit nebo dát jim tu možnost vidět to trochu jinak. Tzn. je to jak s tou sklínkou – někdo ji vidí z půlky prázdnou a někdo z půlky plnou. Takže jim pomáhám podívat se tím směrem, kdy je sklínka z půlky plná, protože jsou to lidé, kteří zároveň ovlivňují mě. Jsou kolem mě, když s nimi spolupracuji nebo s nimi žiji, atd.

A pak jsou situace, kdy do toho nevstupuji, protože vím, že ti lidé tomu zaprvé nejsou otevření a zadruhé by těžko na toto chtěli reagovat nebo to slyšet.

To mám na mysli např. to, když se potkám s nějakými kamarády, které jsem neviděl 10 let, a oni povídají, jak se jim vše nedaří apod.

Maximálně jim dám nějaký svůj pohled, ale už je do toho jakoby nevtahuji, protože to je na nich, jestli pro ně tato informace je zajímavá nebo ne. A nenechám se zatáhnout do něčeho, co není pro mě pravda, což tyto negativní věci jiných lidí, nejsou, protože já to v mé realitě nežiji a tím pádem nemám důvod si to přitahovat do mého života nebo do toho okamžiku jako takového.

Zkusit to cracknout, zkusit to breaknout. Rozpoznat ten okamžik, kdy toto cítí a otočit tu situaci. Když člověk přijde do té „negativní“ situace, tak udělat inverzní věc. To znamená, že když mi pořád něco padá, tak vidět, nebo si to minimálně představit, že tu věc dokážu udržet v rukách. Nebo když se něco nedaří, tak to vidět, jako by se mi to dařilo – ze začátku si vizualizovat tyto věci – a potom to člověk začne mnohem více prožívat i v té fyzické hmotě a začne se mu to dít v reálném životě.

Pokud to nejde od srdce, tak ne. Protože v ten okamžik je to na sílu, nebo je to částečně nepravda. Pro mě síla vůle znamená, že to není úplně přirozené a není to úplně pravda pro toho člověka. Takže můžeš něco dělat silou vůle, abys to cracknul, ale pokud se ti to velice rychle nestane pravdou, tak v tom nemůžeš pokračovat tak, abys byl šťastný.

Pravdu poznáš tak, že tě to dělá vnitřně šťastným nebo naplněným. Že, jak už jsem říkal, z toho máš tu energii. Že to, co děláš, se ti opakovaně vrací ve formě energie a baví tě to dělat klidně i každý den nebo každou hodinu, každou minutu a stále se ti to v životě vrací ve formě energie. A není to jen o této věci – další věci v životě se na to začnou nabalovat, to znamená, že se ti začnou dařit i další a další věci a situace, ať je to posun v osobním či partnerském životě – když děláš malinkou věc dobře a baví tě, tak se to pak rozšiřuje a nabaluje jako taková sněhová koule, až ti fungují všechny dráhy v životě, které ti fungovat mohou.

Tento rozhovor byl vydán v roce 2016 na již neexistujícím webu rebelia.cz. Dovolili jsme si jej se svolením autora znovu publikovat, aby i nadále mohl být inspirací a předával své poselství.