Jak se zachraňuje prales

Pralesy se klíčově podílejí na světové produkci kyslíku a vody a skýtají domov nesčetnému mnnožství druhů zvířat i rostlin. Proto má jejich devastace nedozírné globální ekologické dopady. Vyzpovídali jsme Milana Jeglíka, předsedu spolku Prales Dětem. Organizace odvádí úctyhodnou práci při ochraně divoké přírody na Sumatře a má za sebou úžasné výsledky. Uričtě víte, že řada vašich oblíbených produktů Vitalvibe pochází z pralesních rostlin. S tímto tématem jsme zkrátka srdcově propojeni.

Čemu konkrétně se věnujete a proč?

Není možné nevidět, co se děje v současné době se světem a nehodláme se s tím smířit, ani se pokrytecky tvářit, že je vše v pořádku. Proto od roku 2009 vykupujeme na Sumatře v ekosystému Leuser pozemky a vracíme je zpět přírodě. Zároveň vytváříme ochranné pásmo mezi civilizací a divokou přírodou.

Kromě toho financujeme a provozujeme proti-pytláckou hlídku, která pracuje i na úspěšném monitorovacím programu Oko tygra. Nezapomínáme ani na vzdělávání dětí a mládeže v Indonésii i v Česku s projektem Nejbohatší ekosystémy planety Země (NEPZ).

Od roku 2019 se pouštíme do vytvoření druhé protipytlácké hlídky na ochranu mořských želv na ostrově Bangkaru v souostroví Pulau Banyak.

Jak funguje princip ochrany pralesa?

Je to jednodušší, než si možná myslíte. Komunikujeme s majiteli pozemků prostřednictvím našich indonéských kolegů. Přesvědčíme je o prodeji a získáme jejich půdu, která leží na hranici s národním parkem. Poté ji vrátíme divočině a z bývalých kaučukových plantáží se během pár let stane nádherný sekundární prales.

Rychle se tam vrací život v podobě divokých zvířat. Máme zde svoji proti-pytláckou hlídku a zároveň využíváme pro strážní činnost i československé dobrovolníky. Funguje to!

Prales se tedy vykupuje. Kdo se stává jeho majitelem a jaká je jistota, že bude trvale zachován?

Ano, prales je vykupován na jméno našeho indonéského kolegy, ochránce přírody, Ali Rusliho. Je to nejjednodušší způsob. My pak bereme pozemky do pronájmu na 50 let. Letos nás čeká takový velký převod v červnu, poněvadž jsme doplatili několik desítek hektarů území.

Zárukou zachování pralesa je osobní čest lidí, kteří jsou v tomto projektu zapojeni, ale také smlouvy. 100% jistota však neexistuje.

Vždy se ptám lidí na jednu otázku: „Co je větší riziko pro tento svět? Ztráta osobního vlastnictví, nebo ničení pralesů a vraždění ohrožených druhů zvířat?“ Myslím, že odpověď je jasná a projekt Green Life funguje i díky určitému stupni rizika, které vědomě a dobrovolně podstupujeme.

Pro někoho je to bláznovství, pro nás je to vize, takový velký sen o slušné lidské společnosti. Rád bych se z toho snu nikdy neprobudil (úsměv). Je to světový příklad toho, že to jde.

Jaké témata považujete za nejvíce palčivá?

Pro mně osobně je to role zoologických zahrad v ochraně přírody, poněvadž je to mimořádně sofistikovaný klam na širokou veřejnost a hlavně děti. Neexistuje žádné zajetí, které by bylo pozitivní. Neexistuje žádný chovatel, ani institut, který by dokázal zvířatům nahradit jejich skutečný život v divočině.

Je to spíše filozické téma, které je společensky velmi důležité otevřít a podívat se pravdě do očí. Je skutečně správné tvrdit dětem, že je zvířatům v zajetí dobře? Je správné učit děti nepřirozenosti zajetí, jakožto pozitivnímu konání? Ve skutečnosti nejde o nic jiného než o byznys se zvířaty a stojí za tím doslova chovatelská mafie. Možná jste si mysleli, že budu mluvit o pralesích, ale přiznám se, že tento klam mi nedá spát.

V jakých oblastech se nejvíce angažujete?

Naším klíčovým tématem je ochrana deštného pralesa, oceánu a ohrožených druhů zvířat na projektech Green Life a Blue Life na Sumatře.

Nyní se o nás začínají zajímat i další organizace, které chtějí využít našich znalostí s monitorováním zvířat za pomocí fotopastí. Umíme to na souši i v korunách stromů, což je naprosto unikátní aktivita.

Dále čekáme na schválení naší žádosti o přijetí do mezinárodní federace strážců – International Ranger Federation (IRF). Pokud se tak stane, začneme se angažovat s podporou proti-pytláckých aktivit i v dalších zemích světa. To je naše nová cesta.

V České republice a na Slovensku jsme napnuli všechny síly na vzdělávání dětí a mládeže ve školách. To považujeme to za jednu z klíčových činností. Dnešní děti budou za pár let rozhodovat v úřadech o zákonech na ochranu přírody. Musí tam konečně sedět empatičtí a ekologicky myslící lidé, nikoli ekonomové a lobbisté průmyslových koncernů.

Znáte nějaké příklady obecně hospodaření v pralese Indonésie, které fungují v souladu s přírodou a neničí ji?

Tady vás budu muset zklamat, ale neznám. Lidé jsou tam odpojeni od přírody stejně jako tady. Ovládl je mamon konzumní společnosti a touží po nových mobilech, motorkách, či autech.

Při farmaření se jedná především o pěstování kaučuku, či palmy olejové a tam žádnou etiku nehledejte. To je jen hra o peníze.

Lidé, kteří pěstují v okolí sopek zeleninu a krmí indonéské obyvatelstvo, těch si nesmírně vážím, ale i tam je problém s nadměrným používáním hnojiv. Svět je nastaven na kvantitu a kvalita jde stranou.

I v Indonésii jsou však lidé, kteří hledají etickou cestu, ale většinou nejsou veřejně vidět. Známe člověka, který pěstuje léčivé stromy a byliny, další lidé se snaží pěstovat bez jedů, ale dělají to v malém, těžko viditelném měřítku.

Například v odporném městě Medan je několik úžasných ostrůvků naděje. Jedním je ulice veganských a vegetariánských jídelen na Jalan Airlangga, kde vévodí restaurace Sokrates. Dalším takovým světlem na konci tunelu je řetězec škol s názvem Green School, kde se učí děti kompostování, ekologickému pěstování a třídění odpadků či recyklaci.

Co považujete za největší úspěchy své činnosti?

Tato otázka mě potěšila (úsměv). Po více než dvaceti letech se do oblastí, které vykupujeme (a tvoříme tam příklad ochrany přírody v podobě rezervace Green Life) navrátili divocí sloni sumaterští.

Když jsme před deseti lety kupovali první 4 hektary, tak se nám mnoho lidí smálo. Tehdy jsem viděl staré vyšlapané stezky od slonů. Po deseti letech naší snahy sloni znovu prošli všechny naše udržované stezky, najedli se, váleli se v zarostlých kalištích, které odpradávna navštěvovali.

Věříme, že rozšíří svá teritoria až k nám a zapamatují si údolí Green Life, které je pro ně bezpečné a kde jsou skutečně vítáni.

Dále si velice považuji našich protipytláckých aktivit a výsledků monitorovacího programu Oko tygra. Mohl bych pokračovat dále, poněvadž každý náš projektový krok mám svůj význam. Možná bylo nejlepší odpovědět, že si nejvíce považujeme komplexnosti a funkčnosti projektu Green Life, ale ti sloni v nás vzbudzují aktuálně nejsilnější emoce.

Jak projekt financujete?

Dobrá otázka. Projekt Green Life není financován z žádných grantů ani systémových, či vládních dotací.

Tajemstvím úspěchu je důvěra lidí a schopnost zapojení široké veřejnosti do záchrany deštných pralesů a ohrožených druhů zvířat. Dalo to hodně práce, ale dnes projekt podporuje spousta odvážných a otevřených lidí.

Dále projekt podporují osvícení sponzoři, uvědomělé firmy a také děti a mládež ze škol, které jsou zapojeny do projektu NEPZ.

Máme e-shop, kde si mohou lidé zakoupit předměty na podporu projektu. Například záchrana deštného pralesa je postavena na možnosti každého z nás podpořit zachránu 1 aru území deštného pralesa v hodnotě 900 Kč. Každý takový zachránce získá krásný certifikát.

Proti-pytlácká Tygří komando je podporována stovkami lidí, kteří měsíčně posílají na transparentní účet pouhých 85 Kč a někteří mnohem více.

Mohu jen smeknout před lidmi a poděkovat za jejich podporu projektu Green Life.

Jak se mohou lidé zapojit a podpořit vás?

Mohou dorazit jako dobrovolníci přímo do rezervace Green Life na Sumatru. Poznají deštný prales, zapojí se do pracovních činností v rezervaci, stanou se součástí strážních hlídek, pomohou v kuchyni a naučí se vařit vegansky v džungli.

Ti, kteří na Sumatru nedorazí a přesto chtějí být součástí Green Life, mohou podporovat finančně, nebo jako dobrovolníci na informačních stáncích v ČR. Též mohou oslovit mateřské, základní a střední školy a informovat je o možnosti zapojení do projektu NEPZ.

Každý člověk může oslovit další lidi kolem sebe, přátele, kolegy v práci, rodinu. Když se 1 milion lidí rozhodne zachránit 1 ar pralesa, tak zachráníme společně 10 000 ha mimořádně významného ekosystému. Pokud bude měsíčně a pravidelně 1 000 lidí podporovat proti-pytlácké hlídky za 185 Kč, dokážeme úspěšně financovat dvě protipytlácké hlídky a chránit tygry, slony, orangutany, či mořské želvy a krokodýly.

V tomto rozpočtu jsou i vzdělávací a odpadové programy na projektech Green Life a Blue Life. Je to tak jednoduché a vše je o lidech.

Jak vlastně probíhá účast dobrovolníků?

Dobrovolníci Green & Blue jsou lidé, kteří mají touhu poznat divočinu deštného pralesa a oceánu. Chtějí být součástí ochrany světového přírodního dědictví a také si u nás testují sami sebe. Někteří se bojí hmyzu, jiní hadů, ale hledají cestu, jak své fobie překonat.

Jsou ubytováni v chatičkách v divočině, spí v moskytiérách a sdílejí své pralesní bydliště s malými hlodavci a řvoucími cikádami. Občas krvácí z ranek způsobených pijavicemi. Den za dnem si zvykají na soužití s přírodou a nacházejí obrovskou pokoru nejen k pralesu, či oceánu, ale také vůči zvířatům.

Mnoho z nich se po dobrovolnickém programu stává vegetariány, jiní odcházejí ze svých pracovišť, poněvadž našli v divočině odvahu konat a měnit své životy. Nalezli kus své vnitřní svobody.

Jinak se dobrovolníci účastní běžné pracovní činnosti v rezervaci. Prosekávají stezky, nosí vodu z říčky, natírají chatičky, chodí na strážní hlídky po rezervaci, nebo s naším indonéským týmem do národního parku. Někteří se zapojí do vzdělávání dětí. Asi nejvíce je baví asistovat při monitorovacím programu Oko tygra.

Další úžasnou činností je sběr plastových odpadků na plážích souostroví Pulau Banyak. Hlavním cílem dobrovolnického programu je rozšířit rodinu Green Life a zbavit se strachu z divoké přírody, což se nám daří.