O magickém čase závěru roku

Konec roku: zakončení jedné etapy a otevírání dveří lákavě novému období. Tradičně máme Silvestr spojený s bujarými oslavami. Víte ale vůbec, proč to všechno slavíme? Energie tohoto dne totiž přeje uzavírání, čištění a začínání nových věcí. Zkuste také využít duchovní potenciál tohoto času. Můžete například pracovat se záměrem a nastartovat svůj zbrusu nový směr.

Pojídání chlebíčků, odpalování ohňostrojů, křepčení na večírku nebo alespoň sledování show doma u obrazovky. Tak tohle je typický způsob novoročních oslav u nás. Z poslední noci v roce zůstává spousta veselých a někdy i opilých historek

Je ale zajímavé uvědomit si, jaké jsou vlastně historické a kulturní kořeny oslavování konce roku. Vždyť na vlně novoroční energie se dá doplout i mnohem dál než ke kocovině následujícího dne. Třeba také vás náš článek inspiruje k prožití i toho vědomějšího rozměru Silvestra. Což se koneckonců nemusí s oslavami vylučovat.

Jak slavili naši předkové

První oslavy konce kalendářního roku jsou v západní civilizaci spojovány s osobou svatořečeného papeže Silvestra I., který zemřel právě poslední den roku 335. Po jeho smrti totiž došlo k proměně pohanského Říma na křesťanský a zároveň bylo ukončeno kruté pronásledování křesťanů. Není tedy divu, že se toto výročí propojilo s touhou našich křesťanských předků slavit.

Samotné slavení silvestrovské noci ovšem začalo až v 16. století v souvislosti se zavedením gregoriánského kalendáře v západokřesťanských zemích. Ovšem toto „slavení“ stejně nebylo dlouho v církevních kruzích povolené pro svůj pozůstávající pohanský ráz.

Podle starobylých pověr se například nesmělo na Silvestra věšet prádlo, aby se nezapříčinila smrt blízkého. Se Silvestrem bývala u nás tradičně spojována i řada zvyků jako jíst o půlnoci ovar či křen s jablky pro štěstí v domě nebo tzv. tradiční jídlo „staročeský kuba“ (kroupy s houbami), který se podával buď na Štědrý den nebo právě na Silvestra.

Skutečné bujaré veselí a oslavy silvestrovské noci je však spojeno až s obdobím hospodářského rozvoje.

Nový rok v různých kulturách

Slavení přelomu roku se docela zásadně liší podle kultur a náboženských tradic. A to nejen způsobem slavení, ale také datem, od kdy se vlastně nový rok počítá.

Tak například v tradici Keltů je přelom roku spojen s listopadovým svátkem Samhain. Na něj navázaly později naše Dušičky, které jsou časem, v němž se hranice mezi světem živých a mrtvých stírá. Keltové nový rok oslavovali tancem a písněmi, ale také se zaměřovali na přivolávání a komunikaci se zemřelými.

V hinduistické tradici se slaví nový rok většinou až v dubnu a zapalují se olejové lampy. S velkou oblibou se všude pěstuje zdobení květinami.

Zajímavý je tibetský buddhistický nový rok Losar. Ten většinou spadá do období února. Tradičně bývá prožíván prostřednictvím předvádění masek démonů či Buddhů.

Islámský nový rok je spojen s prvním měsícem Muharram a slaví se velmi klidně v mešitách, kde dochází k velebení proroka Mohameda.

Židovský nový rok Roš Hašana připadá sice už na září či říjen, ale v období prosince bývá slaven nádherný Svátek světel, hebrejsky Chanuka neboli zasvěcení. Po osm dní se slaví a zapalují se svíce na osmiramenném svícnu. Chanuka úzce souvisí s přísným půstem.

V západních oslavách Nového roku hraje přibližně od 16. století důležitou roli zavazování se k předsevzetím a snaha něco podstatného ve svých návycích a osudu změnit. Jestli to kdo dokážeme, záleží i na tom, jak pevná je naše vůle a naše motivace ke změně.

Oslavit Silvestra vědomě

Jestli jste unavení přebujelou atmosférou silvestrovských veselic, nemusíte se účastnit extrémů všeho druhu. I vy si můžeme vědomě zvolit, že právě na Silvestra nebo Nový rok nebudete „bytostmi konzumu“, ale naopak „bytostmi ducha a ztišení“. A právě energii konce roku můžete pro sebe využít k tomu, aby vás vnitřně obohatila a posunula dál.

Právě na Silvestra se můžete vydat na objevitelskou výpravu. Místo vršení jídla, pití a rachejtlí v nákupním vozíku se projít místy, které vás přivedou k hlubšímu prožívání. Můžete vnímat krajinu, najít si čas a věnovat pozornost zvířatům v přírodě, nádherným projevům lesa, zamrzlým potůčkům nebo rybníkům, kopcům a údolím. Někteří hlouběji vnímající lidé možná zaznamenají, že v okem viditelné krajině jsou přítomny také „pohádkové“ nebo elementální bytosti, o kterých se zmiňoval už slovutný lékař Paracelsus a dokážou je vycítit malé děti.

Po procházkách krajinou si můžete pustit milovanou hudbu, která vždycky potěší vaše srdce. A můžete se pokusit něco nakreslit, napsat báseň, povídku nebo úvahu, nebo si zazpívat s přáteli.

Ale co je nejdůležitější: tento den stojí za to věnovat se potenciálu, který ve vás dřímá a dobře si nastavit záměr. Kdoví, možná to bude hlubší krok než běžné novoroční sliby a předsevzetí. Tichá prosba, přání či drobná meditace přímo ze srdce bývají začátkem změn, které mají opravdovou sílu.