Food Therapy by Denisa aneb pozitivní příběh o boji s vážnou nemocí

Rádi bychom vám představili příběh Denisy Cziglové, kterou jsme poznali skrze její blog Food Therapy by Denisa.  Když jsme se pozorně začetli, objevili jsme příběh, který vás může inspirovat k tomu, aby jste nikdy nic nevzdávali. Sama Denisa říká, že její blog slouží k tomu, aby ukázala pozitivní příběh o boji s vážnou nemocí, jelikož na internetu vždy našla jen negativní reakce, které ji nedávaly žádnou šanci nebo naději.

Ahoj Deniso, mohla bys nám říct něco o sobě?

Ahoj, jmenuji se Denisa a je mi 29 let. Než vám povím celý svůj příběh, tak bych ráda začala tím, jak jsem žila do té doby. Tenkrát jsem dělala modeling, studovala vysokou školu – obor daně a ekonomie a následně jsem díky tomu začala pracovat na ekonomickém oddělení Fakulty sportovních studií. Tou dobou jsem měla dlouhodobý vztah, plánovali jsme spolu svatbu. Nakonec to ale tak nedopadlo, jelikož jsem se při plánování svatby zhroutila v obchodním domě a následně jsem byla odvezena do nemocnice, kde mi přišli na to, že mám obrovský nádor na mozku, který mi ihned operovali. Nádor byl sice negativní, ale i tak jsem si v nemocnici ještě chvíli poležela. Během roku jsem byla neustále pod dohledem, ale i tak jsem mohla žít normálním životem až do podzimu roku 2015, kdy bylo zjištěno, že můj nádor znovu roste a dělá tam neplechu. Proto jsem musela jít opět na operaci a tam už ty výsledky nebyly tak příjemné, jak u té první operace. To mě donutilo myslet a žít jinak než předtím.

Jak ses před operací stravovala?

Předtím jsem jedla docela dost masa, jelikož jsem hodně sportovala a dělala přípravu na crossfit, kde byli takoví ti „svalouši“, kteří mi radili, jak získat hodně bílkovin. Což v jejich slovníčku znamená – maso, maso, maso. Do toho jsem jako malé dítě milovala sladké a celkově cukr byl můj nejlepší přítel.

Jaký pohled na tebe mělo tvé okolí, když se dozvěděli o tvé nemoci?

Pro všechny to byl strašný šok, ale vždy jsem měla štěstí na lidi, kteří mě podporovali, obzvlášť mých pět kamarádek, na které se mohu spolehnout a opravdu jim moc děkuji za všechno, co pro mě udělaly a dělají. Důležitá pro mě byla samozřejmě podpora mé rodiny a přítele. Ze začátku jsem to nechtěla nikomu říkat, protože jsem si nebyla jistá, jak operace proběhne, ale nakonec jsem byla ráda, že za mnou chodily návštěvy.

Poznala jsi někoho v nemocnici? Vídáte se?

Ano, poznala jsem lidi, kteří měli ještě větší problémy než já. A v tu chvíli jsem si říkala, že to zvládnu a že mám vlastně nádor, který se vyoperuje a bude to v pořádku. S ženami, které jsem poznala, se navzájem podporujeme a píšeme si na Facebooku o našem aktuálním zdravotním stavu.

Můžeš mi říct, jaký byl tvůj pohled na svět před a po nemoci?

Před nemocí jsem nic neřešila, protože jsem neměla žádné problémy. Nepotřebovala jsem nic hledat nebo měnit. Žila jsem svůj studentský párty život a do toho jsem hodně pracovala a neměla jsem nikdy moc čas sama na sebe, ale v té době mi to vyhovovalo, protože jsem chtěla něco dokázat a mít hezký život plný blahobytu. Samozřejmě v tu chvíli jsem dostala zdravotně přes prsty a začala jsem věci okolo sebe víc vnímat, i když jsem se snažila myšlenkami utéct k normálnímu životu a práci. To mi se mi dařilo do té doby než jsem znovu skončila na operačním sále a následně na onkologii, kde jsem si řekla: „Deniso, tady už jsi na hraně mezi životem a smrtí. Co chceš udělat pro to, abys žila?“ I když tento impuls byl nepříjemný, donutil mě zamyslet se nad alternativní léčbou, která mi může pomoci. Rozhodla jsem se začít s bylinkami, změnila svůj stravovací režim, omezila jsem maso a cukr (protože tyto potraviny jsou výživa pro nádorová onemocnění), začala jsem pít fresh džusy, jíst více zeleniny a luštěnin. Musím se přiznat, že stát se vegetariánkou bez cukru pro mě bylo náročné, obzvlášť když vedle vás si rodina dává kafíčko a zákusek, ale za ten pocit, že se cítím lépe a mám více energie, to stálo. Sice jsem ze začátku celá zoufalá s mrkví v ruce musela hledat všechny informace na internetu o vegetariánství, ale teď je to pro mě už přirozené a maso mi vyloženě smrdí. Stejně tak jsem si začala googlovat přírodní kosmetiku, protože i to ovlivňuje mé tělo.

Takže ses rozhodla změnit stravu kvůli své nemoci?

Ano, protože v tak zoufalém stavu pro sebe uděláš maximum. Občas se setkávám s reakcemi: „Já bych to nezvládla. Jak to děláš?“ A na to vždy odpovím tak, že pokud se člověk má rád, tak to pro sebe udělá, pokud ne, tak se stane obětí, která nebojuje. To jsem zažila i v nemocnici, kdy mě někdo se smutným výrazem přišel navštívil a já mu řekla, ať to nedělá, protože o litování nestojím. To píši i na svém blogu, který nemá sloužit k tomu, aby mě někdo litoval, ale k tomu, aby si lidé víc vážili svého života, bojovali za něj a snažili se na věci dívat jinak. A pokud se člověk dostane do takové situace jako já, tak jak já říkám: „nebýt ovce, která to vzdá, ale ta která hledá možnosti“, samozřejmě pokud ji to umožní čas, protože občas je nemoc rychlejší než my. Ano, i já jsem měla takové smutné období, kdy jsem zpochybňovala vlastní existenci, jelikož jsem byla nešťastná v partnerské vztahu, ale změnou stravy jsem nakonec změnila celý svůj život a aktuálně mám partnera, který i když věděl, že jsem nemocná, tak se nenechal odehnat a plně mě podporuje. Paradoxem je, že i v těch nejhorších chvílích jsem byla šťastná, protože jsem byla zamilovaná.

Jaké benefity vidíš na vegetariánské stravě?

Jednoznačně zlepšení mého zdravotního stavu, více energie a změna myšlení.

Máš nějaký oblíbený recept?

Já absolutně miluji svoje květákové nebo brokolicové pečené placky. A také luštěniny, protože se mi zlepšila pleť, přestaly mi padat vlasy a zlepšila se mi kvalita nehtů.

Mohla bys něco vzkázat lidem, co mají například stejný problém jako ty?

Důležité je „nebýt ovce“, být silný, a i když jsou lékaři v některých situacích záchranáři, tak bych vždy hledala více možností, protože ne nadarmo se jim říká „vrazi v bílých pláštích“. V mém případě to znamená, že nechci podstoupit chemoterapii, jelikož šance je 50:50 a při nejhorším ten jed do sebe můžu dostat vždy. Takže se hlavně mějte rádi, bojujte a snažte se věci víc řešit, místo toho, abyste se několik hodin litovali a spekulovali o vašem zdravotním stavu. A těm zdravým lidem bych vzkázala, že zdraví si za peníze nekoupíte. Přestaňte se honit, dostávat do sebe chemii, řešte víc sami sebe a dávejte si pozor na cukr.