Tomáš Vonášek: „Je těžké být na raw, a přitom nejíst bio.“

Tomáš je majitel a šéfkuchař pražské restaurace Rawcha, kde se podávají skvosty jeho vitariánské kuchyně. Poslední tři roky se stravuje převážně jen ovocem. Zdá se vám to nemožné? Jaký je jeho příběh, se dočtete v našem rozhovoru.

Tome, vybíral sis jídlo už jako dítě nebo jsi byl „normální“ a jedl jsi všechno?

No normální jsem asi nebyl :-). Žili jsme ve městě a měl jsem babičku na venkově.  Tam jsem musel jíst tak nějak všechno, i maso, ale to bylo domácí. Nejvíc mě ale ovlivnila moje prababička, která žila v Maďarsku, a já jsem za ní jezdil v létě na prázdniny. Každý den dělala čerstvý salát z ingrediencí, které si vypěstovala na zahrádce. Už tenkrát jsem si uvědomoval, jak je to skvělé mít takovou možnost a jíst každý den ten čerstvý salát s voňavými bylinkami, to jsem zbožňoval.

A kdy ses přeorientoval na živou stravu úplně?

Mohl za to můj zdravotní stav. Ve dvaceti mi zjistili chronickou hepatitidu, se kterou jsem šel rovnou do invalidního důchodu.  Miloval jsem snowboard a v tu dobu jsme s kamarádem rozjížděli profesionální snowboardovou školu v Krkonoších. Nebyl to moc fajn pocit, být ve dvaceti odepsanej.  Moje doktorka ale byla na tehdejší dobu osvícená a poradila mi, ať zkusím syrovou stravu. Tenkrát jsem na ní vyvalil oči, stejně jako je teď lidi valí na mě, když se dozví, že jím převážně jen ovoce. Ale zkusil jsem to a spolu s další léčbou jsem se prakticky uzdravil. Asi nejstěžejnější pro mě bylo si uvědomit, že se člověk nerodí se sporákem v těle a že z nevařeného jídla má mnohem víc energie.

Jak jsi na tom dnes?

Dneska jsem úplně nejšťastnější, když si vezmu jablko nebo hrušku, sním je jen tak a křičím bravo! Pokud je ovoce v bio kvalitě, nic lepšího už být nemůže, proto bravo. Ty doby, kdy jsem všechno házel do mixéru, jsou už dávno pryč. Všechna jídla, která vykouzlím v naší kuchyni z profesionálního důvodu pouze ochutnám, ale nejím je. Z etického důvodu vůči svému zdraví mě nikdy neuvidíte sedět v restauraci nad talířem jídla. Ořechy a semínka nejím, oleje nepoužívám k jídlu, ale pouze jako genetickou informaci, kterou si mažu na tělo. Zeleninu si občas odšťavním, protože tak se mi lépe tráví. Ale nejlíp se mi prostě funguje jen na tom ovoci.

Možná časem přejdeš na pránu. Co jsi třeba jedl dnes?

Dneska jsem měl tři sušené fíky, banán, dvě jablka, odměrku Vitalvibe Complete Power a na tom jsem jel až do odpoledne. Byl jsem zařídit pár věcí ve městě, a jelikož jsem měl moc energie, byl jsem si na hoďku zaběhat. A teď mám fresh z jablka, hrušky, mrkve, červené řepy, kurkumy a brokolicových klíčků. (Mňam, je to úžasné! – pozn. redaktorky). Prána je mou nedílnou součástí, ale pro nadměrný výdaj fyzické energie do sportu si užívám ovoce. O syrovém ovoci si myslím, že je pro nás přímo stvořené a dodává nám tu nejkrásnější energii.

Sport je tedy i nadále nedílnou součástí tvého života. Pozoruješ změny i na spánku?

Ráno po probuzení hodinu cvičím, do Rawchy jezdím na kole, cesta tam a zpět mi trvá hodinu, celý den jsem na nohou a řídím firmu a někdy ještě chodím běhat. Mnohem rychleji se regeneruji a spím méně než předtím, průměrně asi tak šest hodin. I na těch horách je regenerace mnohem rychlejší, zvládám toho najezdit víc.

Jak změna stravování ovlivnila tvůj soukromý život a vztahy s blízkými?

Berou mě takového, jaký jsem, vidí, jak mi moje cesta pomohla. Dokonce je i zajímá, co jak dělám, a chodí na moje kurzy. Respektují mě a já zase je. Samozřejmě každý si musí najít sám to, co mu vyhovuje nejlépe. Mně je teď nejlíp na tom ovoci :-).

Jak vznikla myšlenka mít vlastní restauraci?

Nejdříve byla čajovna a pouze jako doplněk jsme nabízeli občerstvení. To ale postupem času převládlo. Když jsem přešel na živou stravu, tak jsem začal experimentovat a hrát si při tvorbě jídel. Pochopil jsem, že je to můj dar, který jsem dostal od sudičky a který chci šířit dál. Musel jsem si ale ujasnit, že chci skutečně pouze vitariánskou restauraci bez vařených jídel. Každý, kdo u nás pracuje, je zaškolen, jak se k potravinám chovat a jak s nimi zacházet, aby byly pro člověka vyladěné a přinášely mu tu správnou energii.

Takže jsi nikdy nebyl na žádném kurzu nevaření?

Od malička si každý den dávám lekce nevaření v té nejkrásnější škole života. Je spousta kuchařů, kteří potřebují číst návody a chodit na kurzy, mě stačí potraviny nacítita rozehrát z nich opravdovou symfonii. U mě v kuchyni žádný pevný recept neexistuje, můj život je jedna velká improvizace. Dodnes se u nás netvoří podle pevných receptů, protože kdyby nám něco do receptu chybělo, což se u bio potravin může stát poměrně často, tak bychom ani nezačali. Takhle to mám otevřené a mohu pracovat s tím, co je zrovna dostupné a příjemné, rád v kuchyni s kuchaři jamuji, a to mi přináší velkou inspiraci do dalších jídel.

Čím dalším je ještě Rawcha výjimečná?

Od loňského roku jsme oficiální certifikovanou bio restaurací, jelikož používáme výhradně suroviny z ekologického zemědělství. Je těžké být na raw a zároveň nejíst bio, protože vám pořád může být špatně z pesticidů apod. Takže jsme tuším zatím jediná restaurace v ČR, která garantuje svým zákazníkům, že si pochutnají na potravinách v bio kvalitě. Máme své stálé dodavatele tuzemské i zahraniční, Vitalvibe u nás taky zakotvil.

A co připravuješ nového?

Plním si teď svoje sny :-). Začali jsme pořádat snowboardové campy s živou stravou, už proběhl první turnus. Bylo super vidět, že účastníci dávali přednost našim krekrům před klasickým stravováním v horských restauracích. Takže si to moc užívám.